Praktický pokus
Vzhledem k tomu, že naše území je velmi členité a má plochu přibližně 1,05 km2, přišlo nám pracné a hlavně velice nepřesné počítat plochy jednotlivých složek přímo namístě. Proto jsme využili starý geografický způsob: čtverečkovou metodu.
Použili jsme satelitní snímek našeho území, vyznačili jsme jej čarami a následně do něj v obrázkovém editoru vložili čtverečkovou síť tak, aby se kryla co nejvíce s hranicemi území (viz 1. obrázek). Pak jsme si mapku vytiskli a začali označovat jednotlivé plochy. (viz 2. obrázek) (pozn. zelené plochy-lesy, černé plochy-louky, modré plochy-mokřady, červené plochy-území poškozená člověkem (sjezdovky, cesty apod.))
A pak jsme začali sčítat. Nejdříve celé čtverce, poté čtverce kde jsou hranice jednotlivých území. U nich byla potřeba zaznamenat zlomek, který jednotlivé části zabírají. Poté jsme ještě přičetli štěrkové a asfaltové cesty ke člověkem poškozeným územím.
Vzhledem k tomu, že celé území není čtverec ani obdélník, ale pravoúhlý lichoběžník, zabíralo dohromady 191,5 čtverce. Jednotlivé části byly rozděleny takto: louky (neboli trvalé travní porosty) 65 čtverců, lesní porosty 92,5 čtverce, mokřady 4,5 čtverce a území poškozená člověkem 29,5 čtverce. Po dosazení do vzorce vyšel koeficient ekologické stability 5,49. Na námi vybraném území tedy výrazně převažují ekologicky stabilní struktury.
Při provádění pokusu jsme zároveň zjistili, že použitá mapka má měřítko 1 : 14 800. Každý čtverec v mřížce tedy měří přibližně 74x74 metrů a obsah celého území je 1,052 km2.
Náhledy fotografií ze složky Mapy